Příběh začíná v roce 2002. Dva majitelé, Rostislav a Radko, se podívali na sušené maso v regálech českých supermarketů a rozhodli se, že prostě není dost dobré. Hovězí proto brali z jediné farmy na Moravě, nakládali ho do minerální soli z Mrtvého moře, protože ta místní byla příliš ostrá, a sušili ho pomalu, tak jak je to naučil jejich dědeček.
První šarže se vyprodala za týden. Druhá za tři dny. Do konce roku 2002 se Indiana přestěhovala z dílny do malé výrobny — stejné budovy, dvakrát rozšířené, kde se každý kousek jerky vyrábí dodnes.
„Neděláme jerky pro každého. Děláme ho pro lidi, kteří opravdu čtou zadní stranu obalu.“
O třiadvacet let později se receptura nezměnila. Sůl je pořád z Mrtvého moře. Maso je pořád z EU a auditované z hrstky farem, které známe jménem. Doba sušení se pořád měří na hodiny, ne na minuty. A každá šarže opouští budovu teprve po dvou stejných kontrolách jako od roku 1999 — obsah vlhkosti a ochutnávka někým, jehož příjmení najdete na výplatní pásce.
Sortiment se rozrostl — dnes šestnáct produktů, od původního hovězího po divoce loveného tichomořského tuňáka se 73 % bílkovin až po rostlinnou verzi, kterou jsme vytvořili před čtyřmi lety poté, co to tvrdohlavý veganský kolega odmítl vzdát. Ale filozofie se neposunula ani o píď. Skutečné maso. Skutečné bílkoviny. Skutečný zážitek. Nic, co tam nepatří.
