Umění sušeného masa.

Příběh začíná v malé dílně na okraji Prahy, kde se dva majitelé, Rostislav a Radko, rozhodli, že sušené maso v českých supermarketech prostě není dost dobré. Hovězí brali z jediné farmy na Moravě, nakládali ho do soli z Mrtvého moře, protože ta místní byla příliš ostrá, a sušili ho pomalu, tak jak je to naučil jejich dědeček.

První šarže se vyprodala za týden. Druhá za tři dny. Do konce roku 2002 se Indiana přestěhovala z dílny do malé výrobny — stejné budovy, dvakrát rozšířené, kde se každý kousek jerky vyrábí dodnes.

Neděláme jerky pro každého. Děláme ho pro lidi, kteří opravdu čtou zadní stranu obalu.

O třiadvacet let později se receptura nezměnila. Sůl je pořád z Mrtvého moře. Maso je pořád z EU a auditované. Doba sušení se pořád měří na hodiny, ne na minuty. A každá šarže opouští budovu teprve po dvou stejných kontrolách jako od roku 1999 — obsah vlhkosti a ochutnávka někým, jehož příjmení najdete na výplatní pásce.